Válka na Ukrajině Green deal nepohřbila. Evropská unie naopak plánuje šlápnout na plyn udržitelnosti ještě více. Apetit po ekologicky šetrném financování poroste nejspíš i u českých domácností. Ruská agrese patrně zvýší oblibu například zelených hypoték.
Události z konce února zasáhly jistě každého z nás. Datum 24.2.2022 se zařadí do skupiny dějinných zvratů jako bylo 11.9.2001. Všichni si asi budeme po zbytek života pamatovat, kde jsme se v té době zrovna nacházeli.
A mnozí se také nepřestávají ptát, nakolik ukrajinská tragédie mění dosavadní priority. Hlavně ty, které považujeme za správné a různě se jimi zabýváme. Vynucené přehodnocování se nevyhnulo ani oblasti ESG. Vynořil se totiž otazník nad dalším osudem ekologických ambicí EU.
Zelená dohoda, klimatický balíček Fit for 55, EU „zelená“ taxonomie – odloží se nyní tyto politiky? Nebo dokonce úplně zruší? Takovéto pochybnosti přepadly těšně po invazi i mě. „Green deal je mrtvý!“, hlásali někteří až s jásotem. Ekologie si prý nezasloužila upřednostnit ani v minulosti, natož teď.
Tento způsob uvažování vystihl dobře známý snímek K zemi hleď! Upozorňuje na hrozbu, která ale není (snadno) hmatatelná a viditelná a je postupná, a proto ji společnost nepovažuje za vážný problém, který vyžaduje změnu chování již dnes, a navíc v našem každodenním životě.
Vnímání naléhavosti klimatických hrozeb a boje proti nim oslabuje právě to, že dopady většinou nejsou bezprostřední, ale projevují se postupně v delším časovém horizontu. Když si státy dávají emisní závazky k roku 2050, mnozí namítají: „Bůhví, co v té době bude!“ „Umíme vůbec vědecky takto vzdálenou budoucnost správně předpovídat? Vždyť nyní stěží odhadneme inflaci nebo růst HDP v příštím čtvrtletí!“
Martin Křivánek
Ozeleněním proti Putinovi
Po zhruba dvou měsících od počátku invaze je ale jasné, že Green deal pod stůl nespadne. Naopak, EU hodlá přitlačit na pilu. Posun k uhlíkové neutralitě kontinentu totiž prospěje nejen klimatu, ale navíc sníží evropskou energetickou závislost na Rusku.
Každý z nás teď stojí před otázkou, nakolik vhodné energetické zdroje využívá jeho současná nebo budoucí nemovitost. Jsou dostatečně autonomní a udržitelné jako solární panely, tepelná čerpadla či kogenerační jednotky? Stejná otázka míří i na řidiče. Jezdí nebo plánují jezdit elektromobily nabíjenými převážně z autonomních zdrojů? Aby ulevili klimatu, ale i své peněžence, neboť je nezasáhne rozkolísanost a nepředvídatelnost cen fosilních paliv.
Pro český bankovní trh není financování zelených projektů žádnou novinkou, nyní se ale patrně zintenzivní z důvodu zájmů klientely. Zelené, energeticky úsporné, atp. hypotéky nalezneme již v nabídce několika bank a některé další jejich zavedení zvažují. Investici do ozelenění vlastního bydlení formou rekonstrukce nebo nové výstavby je možné doplnit stále se rozšiřující podporou z dotačních programů například v rámci Národního plánu obnovy.
Také nabídka zelených technologií se stále rozšiřuje. Řada inovací je i v českých rukách. Stále větší část byznysu si začíná uvědomovat, že zelené trendy představují i ekonomické příležitosti, nikoli pouze druh CSR.
Ekonomické a hodnotové motivace nejsou u ekologie nutně v rozporu, naopak se často doplňují a vzájemně posilují. Zelené nemovitosti pomáhají zmírňovat málo viditelné klimatické trable, zároveň ale přináší velmi viditelné finanční úspory, také díky vyšší energetické autonomii a šanci predikovat i dlouhodobé náklady na provoz. Na první pohled sobecké individuální počty tak v konečném důsledku přispívají i ke společnému dobru, přesně v duchu známé poučky otce ekonomie Adama Smithe.
Něco tedy Putinovi upřít nelze. Jím deklarované „denacifikace“ Ukrajiny nedosáhne, zaslouží se ale nechtěně o energetickou decentralizaci a diverzifikaci Evropy. Nabízí se proto slovní hříčka, že vedle hypoték amerických máme nyní nově i hypotéky ruské. Tak by se totiž daly překřtít zelené hypotéky, neboť právě Rusko je hybatelem jejich poptávky.
Komentář vyšel v ekonomickém deníku E15.
