České obce získávají z daní a odvodů výrobních závodů na svém území násobně méně než obce v Německu. Na lepší příjmy si přijdou i obce v Rakousku. Důvodem je složení a rozdělení daňových výnosů, o jehož změnách se nyní v Česku jedná. V tuzemsku si bere zdaleka nejvíc stát a obec je nucena těžit z daně z nemovitosti, což Česko znevýhodňuje v soutěži o investice. Upozorňuje na to dnes představená studie české kanceláře KPMG.
„Naše studie poskytuje unikátní srovnání struktury zdanění výrobních závodů v Česku, Německu a Rakousku a výpočty daňových přínosů závodů do veřejných rozpočtů těchto zemí. Analýza potvrzuje, že pro české obce je umístění závodů v jejich katastru výhodnější než v minulosti. Ukazuje ale také, že systém rozpočtového určení daní zejména Německa zajišťuje obecním rozpočtům mnohem štědřejší příjmy,“ řekl hlavní autor studie Přemysl Klas, senior manažer daňového oddělení KPMG.
„České obce těží především z daně z nemovitosti, jejíž potenciál je už vyčerpaný. I kdyby pro závody nastavily maximální koeficienty této daně, nezískají ani zdaleka tolik jako obce v Německu. Jejich příjmy totiž plynou z naprosté většiny z obecní či obchodní daně, která se odvíjí od výše mezd a tržeb, a proto je podle některých i spravedlivější. Studii lze tedy chápat i jako podnět do aktuálních diskusí o změnách v rozpočtovém určení daní,“ dodal s odkazem na jednání vlády a Asociace krajů o úpravách v rozdělování daňových výnosů mezi stát, regiony a obce.
Česká daň z nemovitosti je dvojnásobná oproti Německu i Rakousku
Vynucená závislost českých obcí na dani z nemovitosti svádí k tomu, aby tuto daň nastavovaly co nejvýš. Daň je potom ale mnohem větší než v okolních státech, což Česko znevýhodňuje v soutěži o některé investice. Daň z nemovitosti, kterou mohou vybírat české obce, je na dvojnásobku úrovně té v Německu a 2,5násobku té v Rakousku.
Oproti oběma zemím nemají obce v Česku téměř žádný přímý benefit z ekonomické výkonnosti podniků na svém území. Zejména v Německu proudí odvody mnohem více do místně příslušné regionální (spolkové) a obecní kasy.
Znevýhodnění českých obcí potvrzuje i případ rozvíjejícího se města Kojetín v Olomouckém kraji. „V loňském roce jsme zvýšili místní koeficient daně pro průmyslové nemovitosti v katastru města na 2,5. Roční příjem do obecní kasy tak vzrostl zhruba o 12 milionů korun. Tento nástroj však narazil na svůj strop, protože zejména pro menší lokální firmy by bylo případné další zvýšení už hodně zatěžující. Řešením je vrátit do rozpočtu obce větší podíl z daní a odvodů navázaných na reálný ekonomický výkon u nás působících firem,“ zdůraznil starosta Kojetína Leoš Ptáček.
České obce nedostanou ani čtyři procenta
Studie KPMG porovnává situaci v Česku, Německu a Rakousku na modelovém příkladě výrobního závodu, který má rozlohu 25 000 m2 a zaměstnává 140 lidí. Předpokládaná doba provozu závodu bez podstatných změn parametrů je 30 let. Během nich závod odvede do českých veřejných rozpočtů téměř 2,8 miliardy Kč. Z toho připadne státnímu rozpočtu přes 2 miliardy a zbývajících přibližně 700 milionů je rozděleno mezi kraj a obec, kde je závod umístěn. Obec ale získá ze všech zdaleka nejméně – jen 7 až 101 milionů, v závislosti na nastavených koeficientech daně z nemovitosti.
„Obce nejsou dostatečně finančně motivovány, aby usilovaly o nové větší podnikatelské projekty. Proto je v Česku ve srovnání se sousedními zeměmi mnohem silnější tzv. NIMBY efekt, tedy odpor lidí proti výstavbě a podnikatelským aktivitám v jejich nejbližším okolí. Stačí připomenout investiční záměr v Líních u Plzně nebo aktuálně v Dolní Lutyni u Bohumína. Doufám, že politici přijmou potřebné změny,“ vyzval Ondřej Votruba, výkonný ředitel Sdružení pro zahraniční investice (AFI).
V Rakousku v modelovém příkladě přiteče za 30 let od závodu do veřejných rozpočtů v přepočtu 2,6 miliardy Kč. Obci připadne okolo 146 milionů Kč, tedy něco přes 5,6 procenta. Z této částky tvoří daň z nemovitosti jen 43 milionů Kč. Zbylých téměř 103 milionů pochází z obecní daně.
Německé obce dostanou téměř 25 procent
Pro obec nejvýhodnější dělení nastává v Německu. Tam závod vygeneruje na povinných odvodech v přepočtu 4 miliardy Kč. Z nich si státní rozpočet ponechá přibližně polovinu, tj. 2 miliardy, tedy takřka stejnou absolutní částku jako v Česku.
Druhá polovina se v Německu rozdělí zhruba stejným dílem mezi spolkové země a obce. Konkrétní obec získává cca 909 milionů Kč, a to zejména z obchodní daně. Daň z nemovitosti činí z celkového odvodu jen 52 milionů Kč.
„Na rozdíl od Německa i Rakouska daňový systém v Česku nemotivuje obce ani kraje, aby lákaly a podporovaly podnikatele a investory, kteří nabízejí co nejvyšší mzdy a dosahují co největších zisků. České obce totiž nedostanou téměř žádnou část z odvodů za zaměstnance a ani nemají lokálně žádný podíl na dani ze zisku společností. Česko je tak v Evropě zcela unikátním příkladem demotivace obcí a krajů k rozvoji a zájmu o podnikatelské dění na jejich území,“ shrnul Pavel Sovička, generální ředitel Panattoni pro Česko a Slovensko. Společnost Panattoni je největším developerem průmyslových nemovitostí v Česku a členem řídícího výboru AFI.
O studii
V Rakousku a Německu je v modelovém příkladě uvažována rakouská, resp. německá průměrná mzda. Ve studii uvedený výpočet celkového přínosu závodu a jeho zaměstnanců vyplývá pouze z přímého podnikání nájemce daného závodu. V ekonomice působí následný multiplikační efekt, který generuje další návazné zisky subjektů v regionu. Veškeré příjmy obce, kraje a státu by tedy byly ve finále vlivem multiplikace vyšší.
