Hlavní důraz kladou firmy na problematiku střetu zájmů, která je důkladně upravena v 67 procentech zkoumaných etických kodexů (více než 1 odstavcem). S menším odstupem pak následuje korupce, kterou detailně řeší tři z pěti kodexů, nakládání s důvěrnými informacemi (59 %) a ochrana hospodářské soutěže (57 %). Naopak jen zhruba polovina zkoumaných dokumentů podrobně řeší problematiku přijímání a poskytování darů (49, resp. 51 %) nebo lobbing (49 %).

„Stále větší prostor v etických kodexech dostává také ochrana osobnosti a osobních údajů. Do budoucna očekáváme zastoupení dalších aktuálních témat, např. ochrany životního prostředí, společenské odpovědnosti a udržitelného rozvoje,“ doplňuje Maroš Holodňák, partner KPMG odpovědný za forenzní služby.
 

Mezi českými firmami existují značné rozdíly, jak k etickým kodexům přistupují. Mohou být velmi striktní i benevolentní, nabízejí jasná vodítka nebo naopak mluví jen velmi vágně. „Podobu kodexů výrazně ovlivňují pravidla definovaná v zahraniční legislativě. Jde především o americký zákon o přeshraničních korupčních praktikách (FCPA), britský protikorupční zákon (UKBA) a problematiku mezinárodních sankcí. 65 % zkoumaných společností je součástí globální skupiny,“ vysvětluje Maroš Holodňák.

Podstatnými nedostatky etických kodexů jsou podle studie chybějící příklady a modelové rizikové situace. Řada kodexů také neuvádí sankce za prohřešky proti těmto pravidlům nebo neobsahuje ujištění, že oznamovatelům protiprávního jednání nehrozí ze strany firmy odveta. Některé etické kodexy se dokonce svým obsahem a formou vzdalují zaměstnancům, např. nejsou k dispozici v českém překladu, v jiných zase chybí závazek vedení společnosti dodržovat nastavená pravidla.

„Etické kodexy se mohou stát kvalitním pomocníkem firmy a zasadit se o kultivaci českého podnikatelského prostředí ale i celé společnosti. Musíme mít ale na paměti, že etický kodex sám o sobě slušnou firmu nevytvoří,“ komentuje smysl etických pravidel Maroš Holodňák.

Celá studie k dispozici zde.