„Není to jen covidem, ale celkově platí, že lidé se učí víc a víc nakupovat online, chtějí zboží vyexpedovat rychle a co nejblíže domovu. O firmy, které toto umí nabídnout, je proto velký zájem, což ostatně dokazuje i prodej Zásilkovny,“ říká expert na fúze a akvizice společnosti KPMG Adam Páleníček.
Ekonomiku se stále nedaří rozjet – HDP meziročně klesl, k tomu přetrvává vysoká inflace a vysoká cena energií. Jak se v tomto podhoubí daří fúzím a akvizicím?
Když se ty trendy takto vyjmenují, tak to zní velmi černě, ale já jsem spíš optimista, a to jak u celé ekonomiky, tak u trhu fúzí a akvizic. U něho možná ještě víc. Pokud se na to podívám z pohledu výkonu ekonomiky, tak jsme loni vyrostli o nějakých 2,4 procenta HDP, byť díky nízké srovnávací základně roku 2021 a prvnímu pololetí.
Zmínil jste, že z pohledu transakcí jste ještě optimističtější než z pohledu ekonomiky. Proč?
V tomto ohledu bylo jednoznačně nejsložitější období pandemie, a to kvůli restriktivním opatřením, které znemožňovaly osobní kontakt. Tato omezení trh fúzí a akvizic zcela paralizovala. Nicméně, stejně jsme se v daném prostředí naučili fungovat a nakonec se dokončilo zhruba stejně transakcí jako v předešlých letech. Dnes jsme na tom ještě lépe.
Můžete to vyčíslit?
V průměru se v Česku v posledních letech ročně uskutečnilo zhruba 80 až 90 transakcí nad 100 milionů korun a z dalších statistik vyplývá, že celkově i s menšími transakcemi to může být 150 až 200. Ale to jsou odhady, které je potřeba brát s rezervou, statistiky transakcí nejsou zcela přesné, jsou v nich odlišnosti a prodejní ceny nejsou často známy.
Ale abych se vrátil k původní otázce – momentálně nevidím sebemenší náznak toho, že by byl obor v nějaké křeči, naopak se zdá, že počet rozjednaných transakcí na trhu roste. Když se podívám i na množství projektů, na kterých aktuálně pracujeme my, tak si myslím, že letošní rok bude minimálně stejný jako loni. A pokud se ekonomika skutečně rozjede rychleji, může se uzavřít větších transakcí ještě víc.
Čemu přisuzovat ten stabilní počet transakcí?
Stále je tu dostatek velmi kvalitních a zajímavých firem a zároveň velký objem volného kapitálu na trhu. S tím souvisí i skutečnost, že v poslední době na trhu hodně dominují domácí finanční investoři. Jsou kapitálově silní, navíc jsou vzhledem k vysoké inflaci motivováni k investicím a oproti zahraničním investorům mají výhodu znalosti trhu a jeho rizik. Dokonce jsme se setkali i s případy, že zámořští investoři do realit nechtějí v našem regionu investovat, protože jim přijde, že jsme příliš blízko válce na Ukrajině. Nám to může přidat zvláštní, protože konflikt vnímáme vzdáleněji, ale z jejich pohledu to vypadá jinak.
Mění se i průměrné násobky provozního zisku EBITDA, které se v jednotlivých sektorech užívají?
To úplně nepozorujeme. Myslím, že násobky zůstávají stejné, problém je spíše se základnou. Třeba u zmíněného e-commerce se podstatně snížila výkonnost, tedy ta základna, která se násobí. V době restrikcí zisk e-shopů dramaticky vyletěl, ale po jejich zrušení opět klesl, což vedlo k nižšímu ocenění. To je také důvod, proč se v tomto sektoru hodně transakcí zpozdilo nebo vůbec nedotáhlo – očekávání obou stran obchodu se výrazně lišila. Majitelé zůstali ukotveni v období covidu a kupující zas zdůrazňují novou realitu.
Je nějaké odvětví, kterému se dnes naopak daří?
Zajímavá je například logistika, která na českém trhu nabízí velké konsolidační příležitosti. Zejména pak takzvaná logistika poslední míle. Není to jen covidem, ale celkově platí, že lidé se učí víc a víc nakupovat online, chtějí zboží vyexpedovat rychle a co nejblíže domovu. O firmy, které toto umí nabídnout, je proto velký zájem, což ostatně dokazuje i prodej Zásilkovny. Pokud se transakce uskuteční, bude v Česku patřit určitě k nejzajímavějším tohoto roku. Prim bude hrát i sektor TMT, tedy telekomunikací, médií a technologií, kde počet transakcí pořád narůstá.
Čím dál více se také zdá, že o české významnější firmy soutěží stále ty samé velké investiční skupiny, potažmo velké nadnárodní celky. Není problém i v tom, že tu působí jen několik movitých žraloků a ti středně velcí byznysmeni se do větších akcí nepouští?
Odpovím jen z pohledu fúzí a akvizic. Je jasné, že do velkých transakcí, kterých je v Česku každým rokem jen pár, středně velcí hráči nejdou, protože na to nemají dostatečně velký kapitál. Občas se pokouší na tyto větší akce spojovat, ale pak je taková transakce mnohem náročnější. Na trhu ale zůstává spousta středně velkých potenciálních transakcí, které těm největším nedávají smysl, mají s tím stejné množství práce, ale potenciálně vydělají méně. Těchto příležitostí není málo a může to menší hráče časem posunout do první ligy. S tím souvisí i trend, že těm větším hráčům je Česko malé a celkem úspěšně expandují do celé Evropy. V poslední době jsme byly svědky zajímavých investic v zahraničí, které potvrzují, že čeští investoři nemohou být na mapě rozhodně přehlížení.
Stále platí, že hlavním motivem prodejů zůstává generační výměna?
Ano, stále to přetrvává, byť ten model se vyvíjí. Kromě typického scénáře devadesátkového podnikatele, který společnost prodává, protože už je v důchodovém věku a nemá nástupce, dnes začínají prodávat i mladší ročníky. Jejich důvodem je, ž jsou v poslední době unaveni z častých negativních ekonomických šoků a řešení jejich následků nebo zkrátka jen potřebují změnu a nemají firmu zrovna komu předat.
Celý rozhovor je na webu deníku e15
