Přes nejrůznější krize se příliš nemění plánované dodací lhůty, fluktuace předpovědi včasnosti dodávky ani hladina obrátkovosti zásob. Ukázalo to letošní vydání průzkumu KPMG Supply Chain Snapshot, který od roku 2012 sleduje odběratelsko-dodavatelské vztahy v automobilovém odvětví EU.
Nezapomínejme, že byznys vyniká schopností se přizpůsobovat. Navíc si přiznejme, že některé problémy jsou nové jen zdánlivě. A že z dlouhodobé perspektivy mohou představovat pouze dočasné výkyvy. Například rozdíl mezi plánovanými a skutečnými dodacími lhůtami nepřiměl zatím firny změnit plánování.
Kontinuálně zůstávají plánované dodací lhůty mezi finálním výrobcem a dodavateli první úrovně na dvou až šesti týdnech. Mezi dodavateli první a druhé úrovně na šesti až 13 týdnech. Zatímco mezi lety 2012 až 2017 se dodací lhůty zkracovaly o 20 až 30 %, v letech 2017 až 2022 oscilovaly plánované dodací lhůty kolem stejné úrovně. A to bez ohledu na krize posledních let, tedy koronavirus, zablokovaný Suezský průplav a agresi proti Ukrajině.
Jinými slovy: plánované dodací lhůty se nemění, ačkoliv skutečné dodací lhůty se prodlužují. Firmy totiž vesměs vyhodnotily prodloužení reálných dodacích lhůt jako přechodný výkyv, který se v budoucnu přiblíží zpět k normálu. Proto zachovaly stejný způsob plánování, přičemž riziko nedodání minimalizují větší skladovou zásobou. Pro Česko to v delší perspektivě může zvyšovat tlak na krátkodobé využívání externích skladových prostor.
Dalším příkladem je fluktuace předpovědi včasnosti dodávky, která se posledních deset let pohybuje poblíž stejné úrovně 20 %. Pro zachování této hodnoty se ale mnohdy musely omezit specifikace dodávek na obecné popisy produktů. Toto zjednodušení však usnadnilo výrobcům pokračovat v dodávkách, přestože části dodavatelského řetězce zasáhly krize kolem koronaviru, Suezu a/nebo Ukrajiny.
Hladina obrátkovosti zásob je deset let stejná
Stabilitu pozorujeme i u standardní hladiny obrátkovosti zásob, která v uplynulých deseti letech stále osciluje okolo 25+ u dodávek dodavatelů první úrovně k finálnímu výrobci. Mezi dodavateli první a druhé úrovně se drží mezi 10-15. Důsledky krizí na celý cyklus ale vyvolaly navýšení bezpečnostní zásoby. Zaznamenáváme proto pokles obrátkovosti na rozpětí 15-25 u nejlepších dodavatelů druhé úrovně a 5-10 u nejhorších dodavatelů druhé úrovně.
Většina firem má vnitřní regule, podle kterých musí minimální zásoba vystačit na deset dní až dva týdny. Finální výrobce oznamuje požadavky včas a dodavatel první úrovně na ně musí reagovat. Čelí-li tento dodavatel problémům, je nezbytně nutné zajistit bezpečnostní zásoby. Tak se zabrání případnému stopnutí výroby, které může být mnohem dražší než náklady na předcházení tomuto riziku. Na uvedeném přístupu se nic nezměnilo, ale zintenzivnila se komunikace mezi finálním výrobcem a dodavatelem první úrovně.
Čím nižší je úroveň dodavatele, tím větší má odpovědnost za včasné a řádné dodávky. Proto je velice důležitý i ten nejmenší – nebo první – dodavatel v řetězci. V Česku je mnoho dodavatelů první i druhé úrovně. Často působí na trhu dlouho a mají tak zkušenosti s vyrovnáváním se s náročnými situacemi. Také proto věřím, že ustojí i tu současnou.
vyšlo v deníku Lidové noviny
